Karel Zich

Jsi má víla z lesních strání

jsi má víla z polních cest

i když víly už se dávno nenosí

jako len tvé vlasy září

jako pírko dáš se nést

spát jdeš s ránem

a vstáváš s půlnocí.



Já ti zpívám

i když den už se blíží

je to zázrak

že tu můžu s tebou být

ty se jen usmíváš

světlo dálek v očích máš

tak mi řekni o čem sníš

jsi má víla, to už víš.



Jsi má láska z lesklých filmů

jsi má láska z krásných snů

i když nevím, zda mi vůbec rozumíš

mám rád vůni ze tvých vlasů

mám rád chuť tvých drobných rtů

i když líbat vlastně neumíš.



Já ti zpívám

i když málem už svítá

a jen doufám

že si o mě necháš zdát

ukaž svou něžnou tvář

polož hlavu na polštář

ať ti pusu můžu dát

jsi má láska, mám tě rád.



Jsi můj důvod, proč jsem vzhůru

i když dávno měl bych spát

ty však pokaždé mě vyrušíš

pořád chceš abych ti zpíval

pořád chceš mi polštář brát

dobře víš, že se to nesluší.



Já ti zpívám

ale oči se mi klíží

a jen toužebně si přeju

ať už spíš

ať je snem zakletá

tvoje hlava dvouletá

já mám ráno práce moc

a ty jsi důvod, dobrou noc.



Já ti zpívám

ale oči se mi klíží

a jen toužebně si přeju

ať už spíš

ať je snem zakletá

tvoje hlava dvouletá

já mám ráno práce moc

a ty jsi důvod, dobrou noc.