Karel Zich

Času mívám příliš málo

stále víc to proklínám

príma léto se málem zdálo

čím dál míň si vzpomínám

mám pocit, že se to stává

nejen s pískem ve dlaních

možná, že tohle je sláva

krutá po daních.



Chůzi k domovu stáčím

obloukem stále kratším

to je fakt až k zbláznění

nejen vrásky nás mění

díky pár fackám

si vážím zázemí

svýho zázemí.



Nejkrásnější okamžiky

poztrácíš a nevíš jak

obyčejné lidské štěstí

je kukátkem na zázrak

mám pocit, že se to stává

nejen s vodou ve dlaních

možná, i tohle je ta pravá sláva

krutá po daních.



Chůzi k domovu stáčím

obloukem stále kratším

to je fakt až k zbláznění

nejen vrásky nás mění

díky pár fackám

si vážím zázemí.



Díky vám mě baví svět

nespasí ho svazky prázdných vět

trocha srandy váží víc

než kolik splínů

na ruce každý nemá prstů pět

přesto víc užije zdejších let

možná víc, než ten kdo je bourák

ale bojí se stínů

k tomu každý dojde si sám.



Svou chůzi k domovu stáčím

obloukem stále kratším

to je fakt až k zbláznění

nejen vrásky nás mění

díky pár fackám

si vážím zázemí

svýho zázemí.