Lenka Dusilová

Nikdy už víckrát se na něj nezeptám,
jen se dívám, nic nečekám,
bez těla samotou nabitá...

k nebi výš se vytrácí vědomí,
chce ven,
jen se dívám, nic nečekám
kolem tma samotou nabitá...

A co dál ?
Co bude dál?

K nebi se vytrácí duše má
tělo se zmítá když zhasínám,
já čekám den...

Nikdy už víckrát se na něj nezeptám
peklem kráčím nezabitá,
duše chátrá a co dál ?

Chci se smát,
poslouchám..

Mocná bdělost svírá,
klidně si tu spíš,
nad městem už svítá,
má duše odchází...
Za horou stín barvu chytá
a slunce výš,
k nebi jen tiše stoupá,
já čekám den,já čekám...

Chci se smát...
Poslouchám...
Co bude dál?

Nechci ho znát,
myslet jen na něj...