Venku se už rozednívá, začíná den,
já jsem měl ale v noci bláznivej sen,
byl jsem na ostrově někde v Karibiku
a musim vám říct, že měl jsem teda kliku.
Tenhle ten kus pevniny postrádal samce,
vysvědčení se nosilo mamkovi a mamce,
na celým ostrově byly jenom ženský,
nebyli tu chlapi, princové Čenský.
Konkurence nula, no prostě ráj,
kolem vás holky, co vám všechno daj,
i když bylo mi divný, že se vůbec nestyděj,
pravidlama cudnosti, že se vůbec neříděj.
Ale řek jsem si neřeš, všechno bude ou kej,
hlavně nepřepínej, písničku si broukej,
po ničem nepátrej, pozvi je na večeři
a zažiješ sex století ještě než se sešeří.
Tak plán bychom už měli, co realizace,
samozřejmě v zájmu civilizace,
vybral jsem si skupinku nádhernejch slečen,
za jejich společnost byl bych jim vděčen.
Vybalil jsem básně a ony se lekly,
vyjeveně zíraly a potom mi řekly:
hele bejby brzdi, co od vás chceš,
podívej se na sebe co vlastně seš.
Tak to sem trochu znejistěl, co bych asi by,
asi za dvě vteřiny sem všechno pochopil,
šáh jsem si na svoje nohy, byly oholený,
šáhnul jsem si do podpaží, bylo vyholený.
A od pasu nahoru něco mě tíží,
něco co mi trošku moje plány kříží,
byl sem na ostrově plnýho bab
a já byt taky ženská, tak to mě zab.
Leoš Mareš
