Refrén 1: V dešti se mi ztrácíš, moje ústa neslyšíš, moje o?i nevidíš.
Jen písmena, t?eba ... a b c d e f g h, tohle není žádná v?da,
jen písmena tvo?í slova, jako tyrkys – rudá, šedá,
existují snad od doby, kdy chodíme už vzp?ímení,
vytvo?ila také Tvoje krásné jméno a p?íjmení,
vepsalas ho na ta místa kolem kterých chodím dom?,
na listí, a na chodníky, na sloupy, na k?ru strom?,
nechalas ho i na schránce jak pam?tní desku,
Tvý v?ci zmizely rychlejc, než v Kulovým blesku.
Otev?el jsem dve?e jako tisíckrát týdn?,
a hned pochopil pro? jsem se cítil tak bídn?,
ty st?ny p?ece dob?e znám, pár ?tvere?ních metr?,
sotva se tam vešel malej komínek svetr?,
žili jsme tu stísn?n?,to je pravda ?istá
a najednou je na v?šacích tak strašn? moc místa,
v dešti se mi ztrácíš, všechno kolem voní,
Tvý jméno je i na zvonku co už nezazvoní.
(Refrén 1): 2x
Generace lidí d?laj po?ád stejné chyby,
a potom všichni hrajeme tu starou hru na kdyby,
kdyby sem já, kdyby si Ty, nenávidim tyhle v?ty, fakt ne.
Mám T? strašn? rád, bez Tebe jsem chudší,
jsem s. r. o. – ?ko, za který te? už všichni ru?í.
Všem kolem už jasný je, že chybama se ?lov?k mu?í,
ukon?it to m?že zvonek snad se rozezvu?í.
(Refrén 1)
Ty víš co vím já, není pro? žít dál, vítr všechno vzal,
už nám nep?eje, i smích se sm?je, už není pro? žít dál.
Si bou?e a já nestíhám,
b?žíš dlouhu nocí spálíš Ty sám svojí touhou,
Tv?j kousek nebe, na slunce ne?eká.
Víš co vím já, tak dej si ?íct, už dávno mezi námi není nic,
už víš co já tak dej si ?íct.
V dešti se Ti ráda ztrácím, Tvoje ústa stejn? neslyším
a Tvoje o?i v?bec nevidím
Refrén 2: V dešti se mi ztrácíš, Tvoje ústa neslyším, Tvoje o?i nevidím.
Jen písmena, t?eba ... a b c d e f g h, tohle není žádná v?da,
jen písmena tvo?í slova, jako tyrkys – rudá, šedá,
existují snad od doby, kdy chodíme už vzp?ímení,
vytvo?ila také Tvoje krásné jméno a p?íjmení,
vepsalas ho na ta místa kolem kterých chodím dom?,
na listí, a na chodníky, na sloupy, na k?ru strom?,
nechalas ho i na schránce jak pam?tní desku,
Tvý v?ci zmizely rychlejc, než v Kulovým blesku.
Otev?el jsem dve?e jako tisíckrát týdn?,
a hned pochopil pro? jsem se cítil tak bídn?,
ty st?ny p?ece dob?e znám, pár ?tvere?ních metr?,
sotva se tam vešel malej komínek svetr?,
žili jsme tu stísn?n?,to je pravda ?istá
a najednou je na v?šacích tak strašn? moc místa,
v dešti se mi ztrácíš, všechno kolem voní,
Tvý jméno je i na zvonku co už nezazvoní.
(Refrén 1): 2x
Generace lidí d?laj po?ád stejné chyby,
a potom všichni hrajeme tu starou hru na kdyby,
kdyby sem já, kdyby si Ty, nenávidim tyhle v?ty, fakt ne.
Mám T? strašn? rád, bez Tebe jsem chudší,
jsem s. r. o. – ?ko, za který te? už všichni ru?í.
Všem kolem už jasný je, že chybama se ?lov?k mu?í,
ukon?it to m?že zvonek snad se rozezvu?í.
(Refrén 1)
Ty víš co vím já, není pro? žít dál, vítr všechno vzal,
už nám nep?eje, i smích se sm?je, už není pro? žít dál.
Si bou?e a já nestíhám,
b?žíš dlouhu nocí spálíš Ty sám svojí touhou,
Tv?j kousek nebe, na slunce ne?eká.
Víš co vím já, tak dej si ?íct, už dávno mezi námi není nic,
už víš co já tak dej si ?íct.
V dešti se Ti ráda ztrácím, Tvoje ústa stejn? neslyším
a Tvoje o?i v?bec nevidím
Refrén 2: V dešti se mi ztrácíš, Tvoje ústa neslyším, Tvoje o?i nevidím.