Lokálka

Máňa

Ať jsem chodil, kudy chtěl, tak všude jsem se lidí ptával,
když se láska prodávala, proč byl na ni tak ukrutnej nával,
já jenom jednu dívku znám, co ráda s láskou pomůže,
je to Máňa, moje favoritka z buffet U růže.

Když jde kolem mýho stolu, vždycky ke mně svoji hlavu skloní,
zašeptá:"Můj Bedřichu!" a zavináč jí ze rtů krásně voní,
má moje ctěný jméno tetovaný jehlou do kůže,
božská Máňa, moje favoritka z buffet U růže.

Ráno nosí desítku a odpoledne na klíně mně sedá,
pak na pár dnů zmizí v dál a policie mravnostní ji hledá,
mně jenom jedno na ní vadí - že se lepí na muže,
božská Máňa, moje favoritka z buffet U růže.

Na soustruhu vytočil jsem z bronzu pro ni prsten snubní,
od tý doby, když jde kolem, řekne jenom:"Vagabunde, uhni!",
že je prej volná jako ptakopysk, vázat se nemůže,
krásná Máňa, moje favoritka z buffet U růže.

Dnes už jako instruktorka školí dámy v erotickém klubu,
má prusvitný prádýlko a odpudivě zmalovanou hubu,
tady už ani láska jak dva trámy pranic nezmůže,
a tak vzpomínám, jak bejvávalo krásně U růže.