Lokálka

Měl v ramenou míň než si přál
a veselý se býti zdál
za volant sed, dal přímý směr
snad dojet chtěl někam do Tater.

Ve tváři měl zdánlivý klid
a v očích touhu Niky Laudou být
nocí i dnem svůj Trabant hnal
na plný plyn, stále dál a dál.

Na značce STOP neuměl stát
po hlavní jela JAWA padesát
plechový běs zvaný Pionýr
zkřížil mu směr, ten malý štír.

Ozval se třesk a rána zlá
kdo pospíchá, často prohrává,
jak dopad střet Vám povím rád
plech vydržel, ne však laminát.

Teď mistře máš pro děti sběr
před sebou cestu už ne do Tater
vracíš se k vám, vlakem nazpátek
a z auta máš stovky trsátek,
a z vozu máš stovky trsátek.