Lokálka

Julie, chci ti jenom jednu větu,
jenom jednu stručnou větu vyjevit,
Julie, z hlávek zelí tvoje jméno
na záhoně vysázeno chtěl bych mít,
aby mi tvé jméno, Julie, připomínalo kalorie, jé a jé a jé a jé,
až se bude večer stmívat, Jůlino, Jůlino, Jůlino, Jůlino,
přijdu si k vám chvíli zahrát domino, domino, domino, domino,
budeme nad kávou černou hýčkat naši lásku věrnou,
aby stále byla s námi, Jůlino, Jůlino, Jůlino, Jůlino,
nechoď za mnou raději, milý Romeo, Romeo, Romeo, Romeo,
nebo bude doma pěkný ródeo, ródeo, ródeo, ródeo,
táta sundá řemen z gatí, jako včera zas tě zmlátí,
víš, jak to bolelo, Romeo, Romeo, Romeo, Romeo, Romeo, Romeo,
někdy si myslívám, když stojím pod tvou pavlačí,
že jeden výprask moji lásku zlomit nestačí,
víš přece, že nic neleká smělého Monteca,
tak ať se táta nemračí,
jsi jako mladý motýl, který dostal do hlavy,
vidím, že jedna rána drzosti tě nezbaví,
zmiz, nebo doběhnu si hned pro lehký kulomet,
pak poznáš, kdo je Capulet,
snad řek' jsi víc, než chtěl jsi říct, to už se stává,
bude to tím, že hlava tvá málo je zdravá,
že se mi hlava točí, za to může fernet snad,
teď pěstí na obočí musím ti své verše psát,
to všechno bude jenom tím, co dávno dobře vím:
že láska nedá lidem spát, že láska nedá, nedá lidem spát,
kde ses včera pral a s kým,
ty můj kvítku medový, to se nikdo nedoví,
kdo tvé oči tak podmaloval,
to se těžko pochopí, jenom těžko pochopí,
Capulet to byl, já vím,
jeho rukopis já znám, i já ho dobře znám,
hned s tím lumpem zatočím, jeho smělost potrestám,
pak dostal Montec nápad a hned se začal sápat na sousední rodinu,
mydlili se roky, tekly krve stoky, měly barvu karmínu,
Romeo vypil čaj z máty a zíral, jak si bratři lámou hnáty,
jen vyléčil kašel, hned pod pavlač zašel, a tam Julče zazpíval:
Ty jsi to moje zlato, který mám tak rád,
teď už se, celkem vzato, nemusíme bát,
zůstali jsme tady sami, dva domy a vkladní knížky s námi,
zkrátka a dobře, už máme, co jsme chtěli, teď se budem mít!