Lucie Vondráčková

Déšť
když se spouští z výšky mraků
a pak bloumá po střechách
může přijít do rozpaků
tím že slyší to co já
den co den
oknům svým
povídám

Že je láska na kolenou
Vůbec není proč se bát
Já už nevídám se s tebou
Ty už nemáš proč mi lhát
den co den
Tak proč já
najednou
mám

Strach
že se nic nevyrovná
nápadům který máš
Já mám strach
že se nic nevyrovná
tvým krásným snům
Že se nic nevyrovná
příběhům který znáš
Já mám strach
že se nic nevyrovná
lhářům

S ní
tou cos neměl rád
jsi pořád
To se muselo stát
Jsi s ní
Jenom rád sis hrál
a kdoví
které z nás jsi víc lhal
A já
já tu svým
trápením
živím
déšť
když se spouští z výšky k nám
a pak bloumá po střechách
Může přijít do rozpaků
tím že slyší to co já
oknům tvým
posílám

Svůj
strach
že se nic nevyrovná nápadům
který máš
Já mám strach že se nic nevyrovná
tvým krásným snům
Že se nic nevyrovná příběhům
který znáš
Já mám strach že se nic nevyrovná
lhářům
Že se nic nevyrovná nápadům
který máš
Já mám strach že se nic nevyrovná
tvým krásným snům
Že se nic nevyrovná příběhům
který znáš
Já mám strach že se nic nevyrovná
Ihářům
Mám strach
že se nic nevyrovná...