1.
Jeden příběh znám, a v něm vidím sebe sám,
jak už šťastný sem.
I když doufám že tě znám, přesto v hrudi bolest mám,
a trápím se.
Jsem jenom věčný snílek co se ptá,
co je láska a jakou cenu má,
pro toho kdo sám nechce být, a touží někoho zas
mít jako teďkon rád tě mám i já,
i když trápíš mě tím čím se jen dá.
Přesto já věřím v lásku tvou a že mě smysly nezklamou.
R:
Mou tak proč nechceš být mou, a věřit v sílu dvou.
Tak jak to býti má, když jsme spolu ty a já.
Už nechci trápení a každý z nás ať ví,
že nemá smysl si svý štěstí pošlapat.
2.
Trápím sebe sám, tím že tebe rád moc mám,
jsi mé trápení.
Pro tebe já dám, ruku na hořící trám,
na tvé znamení.
Tak už mě netrap smutku, už mám dost,
si moje štěstí a má radost,
já nechci víc než šťastný být, jenže teď už nedokážu,
snít bez tebe ani jednu noc.
Na co čekáš vzdyť nechci moc.
Stačí mi když dáš ruku svou a já do ní vložím tu mou.
R:
........2x........
Už nechci trápení a každý z nás ať ví,
že nemá smysl dál......
Lunetic
