Manowar

Ruka zhouby sahá zničit všechny nevěřící, jenž zbloudili
Je na čase poznat bolest, ne ji utíkat.
A ta ruka, jenž tě viděla ještě před tebou ukončí denní světlo,
tvůj popel bude rozhozen do větru.
Tvá krev do země, tělo sežerou vlci.
Nikdo nezůstane naživu.
Slyš to dunění a armádu noci,
kladivem Thorovým nyní zemřeš.

Dnes v noci udeříme při hřmění na obloze,
Společně budem bojovat, někteří z nás zemřou.
Ale budou vždycky pamatovat, za čím stojíme,
a mnoho jich padne mojí rukou.

Vysoko na vrcholu hory s kladivem ve větru,
Toužící opět po krvi a smrti.
V blesku utočíme, teď tě vítá dům smrti,
Tělo a duše příjde společně.
Vidím strach který v sobě máš, můžeš utíkat ale neschováš se,
Ulovím tě a roztrhám úd po údu.
Nic nezůstane, ani vzpomínka, ani tvé jméno,
bude to jako kdybys nikdy nežil.