Marek Ztracený

Jsme voda i poušť a možná víc,
jsme víc, než víc a stejně nic,
jsme jasný příklad z učebnic.

Jsme pannou i děvou, strachem i smíchem,
jsme bouří, co teče tichem, jsme vážní,
mocných andělé strážní.

Tak mi odpusťte ty slova.
a naše duše, jak záchodový mušle,
a naše těla zas opilý jak děla,
a naše city na hranici bídy,
a naše myšlenky, jak z první třídy.

Nebudu ti děvkou, děvkou nebudu,
ač nejsem originál, nesplynu s davem,
jsem znaven svým stavem, jsem znaven.

Jsme seriál jen o pár dílech,
nesmysl ve smyslu dobra,
jsme smutnej příběh,
na prahu krásnej výhled.

Jsme neposlušní a to se cení,
mám-li být konkrétní, jsme pravdy plní,
pouze němí, jsem vůl a ty má vůle.

Jsme most přes neupřímnosti,
jsme ohněm přes řeku,
ve vší počestnosti, co hoří dál,
jsme sexem na veřejnosti.

Tak mi odpusťte ty slova.
a naše duše, jak záchodový mušle,
a naše těla zas opilý jak děla,
a naše city na hranici bídy,
a naše myšlenky, jak z první třídy.

Nebudu ti děvkou, děvkou nebudu,
ač nejsem originál, nesplynu s davem,
jsem znaven svým stavem, jsem znaven.

A naše duše, jak záchodový mušle,
a naše těla zas opilý jak děla,
a naše city za hranicí bídy,
a naše myšlenky, jak z první třídy.

Nebudu ti děvkou, děvkou nebudu,
ač nejsem originál, nesplynu s davem,
jsem znaven svým stavem, jsem znaven.