Marie Rottrová

Jde déšť a já jdu s ním
Jdu městem jenž znám
A hledám stopy včerejší včerejší
Jdu stejným směrem jak dřív
A vzpomínám
A všechno zdá se krásnější

Ach, Lásko, voníš deštěm
Tady si řek’
Myslím že vítr tehdy vál, vítr vál
Jsou to už stovky let
Kabát si svlék’
A byl mi velký ale hřál
Krásná Lásko ..

Jak dlouho dlouho ještě
Půjdu ti vstříc
Člověk je velmi krátce živ krátce živ
Má Lásko voníš deštěm
Jsi z plískanic
Však hřeješ stejně jako dřív

I déšť jak dřív je stejný
I já já jsem táž
Jen cosi skříplo v orlojích orlojích
Byls tu a stále jsi jenom se ukrýváš
Jdu deštěm ve tvých šlépějích
Óóó má Lásko ..