Marie Rottrová

1. ^D Vaříš mi čaj a zahříváš ^F#mi dlaň,
^F#7 říkáš mi taj ^Hmi děvče ledo ^G vý.
Chceš, dám ti ^D aspirin, nebo ^A polibek,
přej si ^Hmi teploměr, dálky hvězdných ^G sfér. ^Gmi
či slůvka ^D prostá, všechno mám, zkus jen ^A roztát,
vždyť já ^Hmi tě neznám, tak nás už seznam,
chtěl ^G bych ti ^Gmi jméno dát.

^D Štěstí, tak mi říkej a budu ^A tát,
štěstí, ^G co jsi zvedl v ^D náru ^A čí,
^D štěstí, tak mi říkej a měj mě ^A rád,
^G štěstí, ^Gmi co smát se nau ^D čí.

(mezihra)
^D , ^A
Hmi
G , ^Gmi

2. Cestou nejtišší, co zapadal sníh,
k lidem bosá jdou a pláčou v závějích
štěstíčka schoulená, která jsou největší,
co příště nepřijdou, která jsou jediná
a tam kde je malý dům, však lidé jsou laskaví,
a z lásky tišší, snáze slyší jak v snách se zastaví.

Štěstí, věčný poutník co rozdává,
štěstí za tvou dlaň, dá ti svou,
štěstí, v něžnou lásku ti roztává,
štěstí, to je sen o nás dvou.

Štěstí, tak mi říkej a budu tát.
štěstí, co jsi zved v náruči.
štěstí, tak mě říkej a měj mě rád.
štěstí, co smát se naučí.

do ztracena