Marie Rottrová

V téhle čekárně nazvané svět,
stojím pěkných pár dní a let.
Čekám autobus co měl tu jet,
a já měla jet s ním.

Má prý průhledy z růžových skel,
jeho cena snad stále stoupá.
Kde jen vězí se ptám jak Ami7hloupá,
i když v podstatě vím.

Ten vůz už jel
a na všech rozích byla zelená.
Tys líbal spánky mé a
čas náš stál i běžel zároveň. ,

To byl ten čas, kdy víš,
co je štěstí a co znamená
a pak je poztrácíš,
štěstíčka z poutí-í.

S prošlou jízdenkou v kapse jdu dnes,
cestou ve tvaru písmene "S".
Hledám někoho kdo by mě svez
a já jela bych s ním.

Někde blízko snad bloudit by měl,
malý autobus s nákladem štěstí.
Třeba cestu si dál ke mně klestí,
i když v podstatě vím:

Ten vůz už jel a na všech rozích byla zelená.
Tys líbal spánky mé a čas náš stál i běžel zároveň.
To byl ten čas, kdy víš, co je štěstí a co znamenáa
pak je poztrácíš štěstíčka z poutí.

Ještě nabírám dech, ještě žiju si,
chci pálit stůj co stůj.
Ne nejsem asi z těch, co nic nemusí,
a tak názor měj si svůj,
jen mě nelituj i když já si říkám dál:

ten vůz už jel, je přece zázrak, že tu vůbec byl.
Jen objel světadíl a snad se vrátí.
,,,,,
Ten vůz co šťastný byl, pro mě se vrátí.