Marie Rottrová

Když jsi klíče dávaš na věšák
A když slyším tvé ahoj
Když zas usednout se chystáš
Za svůj psací stůl a stroj
A když řekneš to jsem rád že jsem doma
Ani zmínka že tu jsem i já
Proč pak neříct že tu se mnou rád si
Že se mnou

Ty v tom rozdíl asi nevidíš
Je to totéž dá se říct
Všechno vůbec kolem nás je stejné
Jen my dva jsme o kus dál nic víc
Dřív ses jinak ke mně z dálek vracel
Tehdy byl jsi jen své lásky šíf
Dnes to je I není totéž
Dnes to vůbec není totéž co dřív

®: Tos mi nosil plnou náruč Aster
Běžel za mnou čtyři poschodí
První sněženky si v dešti sháněl
Což se k tobě vůbec nehodí
Zřejme letos nikde nejsou kytky
Asi mráz je skosil mačetou
Ale příštím rokem opět možná pokvětou

Když pak vypínáš své stereo
A když já už knížku točtla jsem
Proč se nezeptáš nač myslím
Jak ses ptával pred časem
Bude půlnoc časně ráno vstáváš
Sme už rozumní Já vím
Řekni není to brzy
Jestli není to moc brzy
Za tak málo zim ..

Tak mou ruku ve tmě najdi
Tak Chci znova stisknout tvoji dlaň a pěst
Ještě tisíc krát chci bdít a žasnou
Kolik proměn má noc kolik hvězd
Ještě tisíc krát chci mít ten pocit
Že si vlastně jen z mé lásky živ
Že se milujem I dnes
Že to vůbec není jiné než dřív

®: