Docela všední obyčejný den k večeru o půl šesté ulice hoří do tmy neónem v tom starém pohádkovém městě Docela všední docela všední den víc kouzla má než krásný sen. Snad právě v této krátké minutě se někde lidé smějí anebo bloudí v dlouhé samotě tisíce lidí v beznaději den šťastných schůzek den smutných rozchodů den plný krás den marných snů. Zatímco kolem planou lampy tmou za mořem ráno vstává smutná se věčně střídá s veselou a život s člověkem si hrává najednou končí co právě začíná a trvá dál co končit má. Snad právě v této chvíli pro lidi písničku někdo skládá a při tom vůbec vůbec nevidí jak ho má jeho milá ráda pro samé hvězdy s dalekým vesmírem on nevnímá svůj všední den.
Marta Kubišová
