Husy z křídel pírka ztrácejí cestou bílou oblohou leží kolem v bílých závějích dálku cítím u nohou. S jeřabinou krvácím a je veta po ptácích s jeřabinou já tu pláču zas závan léta ve mě zhas. Jeřabinám v krůpějích slunce zlíná s nadějí že já létem zmámená půjdu světem dál bez jména ten podzimní čas též jaro tají. Husy v přímce nebem táhnou zas dálkou křídla zašumí já v té vůni vzduchu cítím Čas Čas je stav co neumím. V jeřabinách zhoustnul mráz já jsem jiná jako Čas v jeřabinách smutek s pálenkou kráčí k zimám nad sklenkou. Jeřabinám v krůpějích slunce zlíná s nadějí že já létem zmámená půjdu světem zas bez jména ten podzimní čas kéž jaro tají.
Marta Kubišová
