Martin Maxa

^{Emi G Ami H H7}
Láhev ^Emi napůl je dopi ^G tá
na stole ^Ami hrob mrtvých těl nedopal ^H ků
Láska ^Emi věc je tak nejis ^G tá
jak ^Ami hlava na popravčím ^H špalku
Tak třeba ^Emi výheň tvých ^Hmi plamenných ^G vět
už tak ^Ami nehoří a co ^H víc – přestává ^Emi hřát
^{G Ami H}

Kam se ty plameny jen vytrácí
Vždycky je těžký říct čí je to vina
Kdo tě však zlaťáky dnes uplácí
zítra může být tím kdo tě stíná
To pak se v žáru těch plamenných vět
v popel proměníš taky ty – jako dnes já

Stačí se v ^Emi zemi tvých slabých míst do toho ^G dát
^Emi Co bude k ^H mání ^C vzít a ^Hmi vydrancov ^Emi at
v ^Emi zemi ^D tvých slabých ^Emi míst
Pomalu ^Emi plížit se podél zdí, ve tmě ^C přikrytou ^G tvář
ve tmě přikrytou tvář
^H7 Všecko co ^Emi třpytí se ^D můžeš ^C mít,
dokud ^D bude co ^Emi brát
dokud ^Hmi bude co ^Emi brát
Jenže ^Emi copak až k ^D ránu ^Emi práh
^C věřite ^G lé zlostně ^Hmi překro ^G čí ?
^H7 Poznáš, ^Emi že se tvý ^D kolo
^Emi štěstí ^Hmi neto ^Emi čí