Martina Trchová

Z olověného nebe
dýchl obr ze svých žeber
vítr se zved´ a teď tu řádí
Myšlenky rozházel
a teď tu houpe na váze
mé hříchy, mé klokotavé mládí

Podlaď mě
proboha tě prosím
můj živote
já se ti přebohatě odměním
Šeptej mi do ucha že všechno bude v pořádku
že svět mi neukáže záda
vždyť jsem ho měla jenom ráda

Pátrám, kdo ve tmě ruku podá
potom spláchne do záchoda
mapu, povede mě správně
Vím, že se plížíš těsně za mnou
dáváš naději jen klamnou
že tu nejsem sama na dně

Podlaď mě
proboha tě prosím
můj živote
já se ti přebohatě odměním
Šeptej mi do ucha že všechno bude v pořádku
že svět mi neukáže záda
vždyť jsem ho měla jenom ráda

Strašně se bojím
tak mě přijmi pod obojí
křídla, nenech mě se sežrat celou
zevnitř
Roste to ve mně
tohle agresivní sémě
strachu, řekni mi že tenhle pokus
není třetí

Pomoz mi
proboha tě prosím
můj živote
já se ti přebohatě odměním
Šeptej mi do ucha že všechno bude v pořádku
že svět mi neukáže záda

Podlaď mě
proboha tě prosím
můj živote
já se ti přebohatě odměním
Šeptej mi do ucha že všechno bude v pořádku
že svět mi neukáže záda
vždyť jsem ho měla jenom