Martina Trchová

Tamtamy buší jako moje srdce
Tvoje ruce
bloudí jako lovci stepí
Jen já se bojím že mě najdou
až za roh zajdou
a pak tu povyk ztropím

Na konci ulice máš
zbytky svojí munice
jsou všechny cíle předem zasaženy
Sta bubnů na spánky
a kdo se zeptal Johanky
jak pálí oheň v srdci ženy

Ááá

Zas se mi vracíš denně dvakrát
jednou večer jenom na krátko
však ráno zase znovu
Kradeš mi myšlenky
a sám pak s chutí hašlerky
jak vítr v ústech proženeš mou hlavu

Nečekej nečekej víc, tohle není polovic
Nečekej nečekej víc, po mně nepřijde nic...