Z vojenské stanice, tam poblíž hranice,
Mexičan Joy svoji černovlasou ženu měl
a domek hliněnej s tmavými okny,
z kterých mu mávala, když kolem s patrolou jel.
Dítě spolu měli před Květnou nedělí
a vítr dětský pláč svou písní přerušoval.
ref:
Ústa s barvou vína
a jméno Feleena
té dívce mexické
osud tam do vínku dal.
Když malá byvala, vždy ráda sedala
na kopci odkud vídávala z El Pasa zář
a vítr z večera plný těch světel
šeptal jí do snění a chladil jí horkou tvař.
Jak poníka laso táhlo jí El Paso
a tátu prosila, aby jín tam někdy vzal.
ref:
Ústa s barvou vína....
A roky letěli, děvče už dospělý
rozhodlo se, že chce jenom v El Pasu žít.
Otec když tvrdě spal,vzala svý šaty
a vítr pomáhal jí stopy k El Pasu skrýt.
Tam život začíná, červená kantýna
její smích orchestr honky - tonk přehlušoval.
ref:
Ústa s barvou vína....
Už není nevinná číšnice Feleena,
už lásku od dneška do zítřka moc dobře zná,
zná sliby pastorů, zlato prospektorů
a přitom se jí o jediný lásce zdá.
Pak přišlo to štěstí, vstoupil jí do cesty
muž, kterej jinej než ty, co dřív znala se zdál.
ref:
Ústa s barvou vína....
Oči plný něhy a divný příběhy
vyprávěl a hned neříkal, že jí má rád,
písničky o koních, balady s farem
s banjem jí zpívaval a s větrem uměl se smát.
Teď život začíná, ítila Feleena,
po pláních chodili a vítr s nimi se smál.
ref:
Ústa s barvou vína....
Z vojenské posádky dal se sním do hádky
chlap, kterej Feleenu pro sebe marně mít chtěl,
zvuky dvou výstřelů zazněli nocí,
ale jen jeden z těch výstřelů měl správnej směr.
Stýská se Feleeně v červený kantýně,
on rychle odjížděl, když měsíc za mrakem stál.
ref:
Ústa s barvou vína....
Náboje u pasu, čekali v El Pasu
v záloze ti, co mu nechtěli Feleenu přát,
v sedle se naklonil tak nějak stranou
a mokrej rudej květ začal mít na prsou znát.
Konec je naděje, na všechno pozdě je,
Feleeno neplač a směj se jak já jsem se smál.
ref:
Ústa s barvou vína....
Pušku z jeho sedla proti ním pozvedla
a zas se ozvala smrtící série ran,
růže z jejích vlasů k pasu mu padla
a ticho rušil pak už jen křik divokejch vran.
Pár jezdců zbloudilých slyšelo jejích smích,
vítr ho za nocí směrem od El Pasa hnal.
ref:
Ústa s barvou vína....
Mexičan Joy svoji černovlasou ženu měl
a domek hliněnej s tmavými okny,
z kterých mu mávala, když kolem s patrolou jel.
Dítě spolu měli před Květnou nedělí
a vítr dětský pláč svou písní přerušoval.
ref:
Ústa s barvou vína
a jméno Feleena
té dívce mexické
osud tam do vínku dal.
Když malá byvala, vždy ráda sedala
na kopci odkud vídávala z El Pasa zář
a vítr z večera plný těch světel
šeptal jí do snění a chladil jí horkou tvař.
Jak poníka laso táhlo jí El Paso
a tátu prosila, aby jín tam někdy vzal.
ref:
Ústa s barvou vína....
A roky letěli, děvče už dospělý
rozhodlo se, že chce jenom v El Pasu žít.
Otec když tvrdě spal,vzala svý šaty
a vítr pomáhal jí stopy k El Pasu skrýt.
Tam život začíná, červená kantýna
její smích orchestr honky - tonk přehlušoval.
ref:
Ústa s barvou vína....
Už není nevinná číšnice Feleena,
už lásku od dneška do zítřka moc dobře zná,
zná sliby pastorů, zlato prospektorů
a přitom se jí o jediný lásce zdá.
Pak přišlo to štěstí, vstoupil jí do cesty
muž, kterej jinej než ty, co dřív znala se zdál.
ref:
Ústa s barvou vína....
Oči plný něhy a divný příběhy
vyprávěl a hned neříkal, že jí má rád,
písničky o koních, balady s farem
s banjem jí zpívaval a s větrem uměl se smát.
Teď život začíná, ítila Feleena,
po pláních chodili a vítr s nimi se smál.
ref:
Ústa s barvou vína....
Z vojenské posádky dal se sním do hádky
chlap, kterej Feleenu pro sebe marně mít chtěl,
zvuky dvou výstřelů zazněli nocí,
ale jen jeden z těch výstřelů měl správnej směr.
Stýská se Feleeně v červený kantýně,
on rychle odjížděl, když měsíc za mrakem stál.
ref:
Ústa s barvou vína....
Náboje u pasu, čekali v El Pasu
v záloze ti, co mu nechtěli Feleenu přát,
v sedle se naklonil tak nějak stranou
a mokrej rudej květ začal mít na prsou znát.
Konec je naděje, na všechno pozdě je,
Feleeno neplač a směj se jak já jsem se smál.
ref:
Ústa s barvou vína....
Pušku z jeho sedla proti ním pozvedla
a zas se ozvala smrtící série ran,
růže z jejích vlasů k pasu mu padla
a ticho rušil pak už jen křik divokejch vran.
Pár jezdců zbloudilých slyšelo jejích smích,
vítr ho za nocí směrem od El Pasa hnal.
ref:
Ústa s barvou vína....