Michal Tučný

Šedý dům dává stín zápraží
tady čas zapomněl nádraží,
koleje rezavý letní žár roztaví,
tady čas zapomněl nádraží.

Poslední stanice, dál už nic,
na peron vstupuje mráz a hic.
Výpravčí vzpomíná, jak přijela drezina,
na peron vstupuje mráz a hic.

Návěstí dávno už nevěstí,
nejsou tu zpoždění, neštěstí.
Nosič usnul za stolem, pražce voní karbolem,
nejsou tu zpoždění, neštěstí.

Čekárna nikoho nečeká,
nikdo sem nepřijel z daleka.
Proč by sem někdo jel, tady vítr trávu sel,
nikdo sem nepřijel z daleka.