Michal Tučný

Nečekej už marně dál,
kdy se jezdec objeví,
Kde skončila cesta má,
jen vítr a písek ví.

Vítr, kterej písek hnal,
jenom hvízdal, jen se smál
a já s ním se začal smát,
když můj kůň už nemoh dál.

Vítr a písek to ví,
já tvý jméno nevolal,
v očích písek, na rtech smích,
dál jsem se smál.

Vítr pouště směr mi vzal,
smál se i mýmu bloudění,
ten vítr písně bláznů hrál,
tvý slzy v písek promění.



Vítr a písek to ví,
já tvý jméno nevolal,
v očích písek, na rtech smích,
dál jsem se smál.

Nečekej už marně dál,
nevrátím se, už to víš,
kůň můj tajnou stezku znal,
do mraků se dívej výš.

Mrak podivnej uvidíš,
co se jezdci podobá,
píseň jezdců písečných,
s větrem hvízdám ty i já.