1. Ptám se l C idí, co smutnou vílu vidí stát
tam z E a pultem za skříní výkladn Ami í,
ptám se k D7 amarádů svých, znám m C ožná pravdu c F elou,
s G rdce jí teď pláčem zn C í.
®: Říkám: v C yměň jednou, krásko, za svůj pláč smích,
ž E ivot časem zaplaší tvůj spl Ami ín,
z D7 ažeň můru letní, stále b C ývá tvůj st F ín,
v G yměň, krásko, pláč za sm C ích.
2. Ráno v pět tě vidím uplakanou u výkladu stát,
on chodí s dámou, zamával ti, vím,
jsi stále stejně hezká, i taková se hodí,
nechci, aby zůstal z tvojí krásy dým.
®:
®:
Modrotisk
