Modrotisk

^Hmi Je půlnoc, ^A právě skončil ^G obyčejný ^F#mi den,
^A můj dům se zt ^D rácí ve tmách, ^G vidím černo ^A jen,
^Hmi v té tmě je ^A znamení: růž ^G má se dobrem ^F#mi stát,
v ^A sobě ten ^D příběh mám, ^G co více si ^A přát:
na své tváře ^D růž.

Po vyschlé řece asi nemůže plout prám,
člověk je vlastně řekou, každý plní sám,
proč někdy láska mizí a lží se nechá svést,
člověk má pochopit a třeba v slzách nést
na své tváři růž.

®: ^D Dá se poplivat i prostřený stůl,
a kdo má v ruce místo lásky nůž,
má jen život, který zaslouží si hůl,
nenajde už na své tváři růž. G A G A D

*: ^D Kdo lásku ^D/C# nepředstírá,
^Hmi těžko chce být ^Hmi/A sám,
^D své srdce ^D/C# otevírá ^Hmi jiným doko ^Hmi/A řán,
má pro ně ^G slova, která ^A vrátí
řece ^D proud a proudu ^G prám,
^A ó, nestírej ^D růž.

®: + ^{G A} ó, nestírej ^D růž, ^{F#mi Emi
A} nestírej ^D růž, ^{F#mi Emi A}
svou z tváří ^Hmi růž,
^A ó ^G ... ^{F#mi Emi D G A G A D}