Načas

Prázdný tělo potácí se prázdnou ulicí,
prázdný slova snáší davy kolem stojící,
prázdno v duši, v hlavě prázdno,
tak ať prázdný klesá na dno,
můj život je hnůj, ach smůlo dotěrná.

RF: Duše pohozené v blátě
v očích nekonečné nic,
pohřbít udupaný touhy
mezi stíny popelnic,
létat k zemi hlavou do zdi,
někde v prachu složit kosti,
žebrat a krást pro dávku opiových snů.

Směšní lidi pláčou, že jim někdo vykrad' byt,
já mám jen tu svojí tíhu, která nutí mě dál žít,
sny mi vzali, dali pouta,
šoupli do temnýho kouta,
hadrem přikrýt a jen kalnou vodu pít.

Úřady a soudy maj to, co ze mě chtěj mít,
prej v ústavu mě naučí, jak má se správně žít,
jak mám štěstí hledat v práci,
proč jim věřit, víru ztrácím
mé sny mi chtěj vzít, proč rád bych je měl mit