Nedvedi

Slyším déšť paprsky sluneční slýchávám u nás pod horou
trávu růst a listy vyprávět z komínů kouř jsem slyšel plout
s tebou stát můžu tak blízko že, že až se skoro dotýkám
a stejně neslyším i když už křičíš snad, bude to tím že nemám rád

Vyprávíš a jak by vítr šel jenom to hučí do uší
o sobě, o sobě o nikom a nikdo neví netuší
za čím jdeš a co si chtěla tím vším a vlastně komu co a o čem říct
a já jen poslouchám a marně přemýšlím a smutně slyšim že zas nic

R: necestou cestou a přes kopce k nám
neláska přišla tiše zlomila rám
na starých barvách něžně malovaných
nitky nadělala
tam v rohu obrazu je jedna z těch chat
vzpomínáš petrolejka, svíčky a hlad
a deky na zemi až k ránu ten chlad
ne nevzpomínáš

Ze stébel odlétá babí léto listy hnědnou, co jsem psal
smíření odpustky za léto, čas silných slov nám lásku vzal
a tak tu ze dvou rtů tolikrát zlíbaných nezbydou stíny nic než strach
kdo komu ublížil a jestli přejde to, jak staré míry ručních vah

R:……