Nedvedi

Nesplněný den mi do pokory schází
přesvědčený vírou v pokání
do odpustků sáhl jsem jak chvilka zneuznání
sám sobě věřit chtěl jsem pojednou

Odpusť však ty víš jen den mi k noci schází
jen důvod hledat víc teď chvíli jen
z nesnází a dnů, kdy bolest duši zkazí
přestal jsem věřit chtít v tvé jméno jmen

Otevřu teď tvou, tvou knížku pravd a slibů
kdybych jenom měl, měl sílu víc si vážit slov
o lásce a dnech tvých věčných požehnání
a že u mě si a já nevěřím v tvůj soud