Peřina
Usn A ulas, má lásko, a já jak noční můra byl sám, E
jenom te A plo na polštáři, tváří tvojí voní, jsem sá E m
a s křikem n E7 oční dravci ulicí se tou A laj
a tlučou do D popelnic, do oken a vrat A ,
peřinu p E7 řes oči a uši přikrýt dl A aní,
nutit se do D spánku, kde mohla by jsi stát E7 .
Usnulas, má lásko, já ještě malou chvíli tě chtěl,
potichu si hýčkat radost z něhy pálících těl,
tma zvláštní kouzlo má, plaší studu stíny,
světlo je pravda, ale ve tmě žije čas,
dotkneš se náhodou, jen tak, tak bez příčiny,
no a pak znovu, pak už schválně zas a zas.
Nedvedi
