Nedvedi

Chtěla jsi stát na břehu řeky mý
v údolí chat, kde proskládal jsem svět
chtěla jsi pít však voda je tak málo
kdo umí chtít zná víc než ten kdo má

Svět ranních mlh a vůni z kolejí
Sázavou splál jen ten, kdo z ní pil,
kdo ruce tisk, když scházeli se večer
hledaj jen čas pár věcí nesplněj

Zčernalý kámen tam, kam mířil jít
shořelé stráně u Mednických luk
a tiché tváře dívek před svítáním
prstýnky s řetízkem odložené z ruk

Chtěla jsi znát jak písničky jsem psal,
kdo mi dal vůli zkomponovat svět
svoboda řek a kamenitých strání
ta tichá síla neřeknutých vět

Lásky, co přály být si pro mě vším
ta vůně touhy nepřikrytých těl
a čistá rána do zelených stromů
skrz obětí, jež rozum neviděl