Nedvedi

Často vrací se mi dětství
to jak stárnu je to tak
časy prázdnin kdesi na Sázavě
ohýnek a vlak

A písničky co naučil mě táta
na to si vždycky našel čas
a máma věčně ustaraná,
šedivá to z nás

A tóny levnejch kytar
pár akordů nic moc
a rozzářený dětský oči
jaký tajemství dovede bejt noc

A mexikánský hranice
a indiánská čest
a na každý, každý bezpráví
výstřel nebo pěst

A jen fotek pár a letmý dotek mládí
to když z beden vyndám rekvizity snů
co už nevrátěj se jen tak mile hladí
vracej myšlenky mí zpátky kamsi na osadu
do šťastnejch dětskejch dnů

R:A je mi líto všech těch zatoulanejch ptáčat
Holek kluků na něž nikdo nemá čas
Přes den učej se a večer jenom stárnou
Aspoň v boha věřit nebo v lásku,
v lásku k národu či milovat svou vlast

Ale když v době mizej, mizej kdesi cíle
a mnozí zvykaj si už na zpáteční vlak
tak nikdo neví nic jen přežít tyhle chvíle
to pak se stejská všem těm ptáčatům
a každej čeká na nějakej zázrak

R:…….