Oceán

Doteky v zemi s pocitem viny

Jak nízko nad zemí plují težké mraky
je máme ve vlasech, na špičkách stojíme stále
a listím zapadá tělo, jsou z dešťů stuhy
v trávě se ztrácejí v jejím stínu tak náhle

Od tebe jiskra stačí
na popel shoří stromy
v dobrém i ve zlém stojíš
doteky v zemi s pocitem viny

Jen voda tiše mluví
jak léto studí v duši
v chladném a stinném domě
doteky v zemi s pocitem viny

na konci zlatých polí
jen zvonky do snů zněly
v tichém a mlžném ránu
doteky v zemi s pocitem viny

Když pro nás pohled končí
ubývá malých přání
v každém se z kroků zpomalíš
doteky v zemi s pocitem viny

Země mezi prsty protéká
ve strachu sama sebe schovává
a klečí ona v zemi samotná
ta kapka rosy, slza bezcenná
s pocitem viny