Oceán

Stěny dvou těl, odkrývá bolestně dál
vůně zrání
v pustých nám, temných očích
zbyl vláčný slib, barvou tvých chyb,
než řeknou
strom ten náš cit, jak květ co zní
vzal sebou
v tichu září
slabost těl, jenž na okraj jde
psího vína, co kolem nás
jak láska zná
točí se dál, naposled vám ... je zlou
nemusí brát, stačí co má ... je tvou

Jsou mých povzdechů
jsou tvých průzračností
jsou mých doteků
jsou tvých hledání nás ... v odvaze žít

Břehy jsou z nás
bodem tím jsme, na každém z nich
kde touží srdce je mást
otevřou část
plodům věčným, zralým, krásným
... už jdou
tichý přelet lásky slyší ... co jsou

jsou mých zpovědí
jsou tvých vyznání nám
jsou mých prožitků
jsou tvých srovnávání
jsou mých zatmění
jsou tvých poznání
jsou mých záchvěvů
jsou tvých nekonečných zapomění