Oldřich Janota

Byl králem hradů na písku
s plastikovou lžící
a s Mikymauzem z obtisků
a s vyčesanou kšticí

A cválal pánům na botách
a dámám cloumal sukní
a v létě jeho nahota
byla bránou vstupní

Do pokojů svěcených
žhavou barvou hlinky
do hledání a toužení
a sladké chuti šminky

Teď najednou sám
běží stínem minulých let
teď najednou mhouří zrak
jako lidé jdoucí z kin

Nech mě jít s ním