Oldřich Janota

Jako měsíc, když s tváří čínských draků
vypršený z mraků stoupá.
Jako měsíc, když vede svoji krávu
po vápencových stráních a loukách.

Vítr nese zdálky štěkání
a zápach z kotců chovných lišek.
A těžká hlína oranic
se prolíná do sépiových výšek.
A drobné šelmy korálkových očí
opuštějí svoje denní skrýše.

Jako strážný zvonek na závorách
nad ústavem hluchoněmých klinká.
Jako černý netopýr
když kokrhavým letem
nad hořícím světem klouzá.

A o kousek dál luční koník ve tmě
naklání se přes okraj ploché Země,
kterou podpírají čtyři sloni
jako na obrázcích středověkých comics.
A kde svítí měsíc nad Radlicemi

Nezapomeň zas židli venku přes noc na zahradě.
Nezapomeň, že zítra v devět máš být u zubaře!
Nezapomeň, na balkóně je pověšený prádlo!
Nezapomeň, co se ti včera v noci zdálo.
Nezapomeň, žrádlo pro kočky je na kredenci!
Nezapomeň, nedělej zase drobky na kobercích!
Nezapomeň otevřít okno až my odejdeme -
přilétne motýl, a upálí se nad plamenem.

Jako měsíc, když nese svoji váhu
a po roletách garáží se klouzá.