Oldřich Janota

Dlouhá a slepá
pole na konci léta
po kterých spěchám
za svým svátkem

Nízkému slunci vstříc
zdá se není víc
co z prázdných polí vzít

Jenom pár zrnek obilí
co ve větru zbloudily
můžeš v té chvíli
do dlaní skrýt

Když měsíc v úplňku mizí
jako kočka dírou v plotě
A kalná voda z rybníku
náhle začíná vytékat čistá
vím
to se ti stýská vím
to jsi mi blízká
to jsi mi vzdálená

Jako divoká jabloň
se mnou se nakloň
nad křehký balkón z babích vláken

A těch pár zrnek obilí
chrpy a motýly
přikryj v té chvíli bílým šátkem

Když měsíc v úplňku mizí
jako kočka dírou v plotě...