Pacifik

R: Tak už k ^A oukej se hnout, než ^D ujede nám vl ^A ak,
nocí přijíždí bílej dž ^G íp ^E ,
tak už k ^A oukej se hnout a ř ^D ekni: je to t ^A ak,
možná lhaní ti p ^E ůjde l ^A ( ^A , ^A , ^F#mi )}íp.

Svou p ^F#mi avoučí síť kol t ^C#mi ebe opřádám,
za ní m ^F#mi ůžeš si v ^H7 ysnít z ^E em,
kde pl ^D ují tvý b ^C#mi ílý obl ^Hmi aka k pastvinám,
starý p ^D ísně zní n ^E ad kraj ^A em.

®:

Sám na zemi máš jen celtu zmuchlanou,
těžko vzdáváš se svýho já,
snad čekáš, dál čekáš, až deště přestanou,
mně se zatím o čertech zdá,

Co děsí tě víc - můj dům anebo zdviž,
moje touha i čekání,
vím dávno, co hraješ a čemu uvěříš,
co tě pro lásku zachrání.

®:

Tak dej si už říct a řekni: spadla klec,
jemný chování málo znáš,
až v přístavu plachty ti spravím nakonec,
zase šátkem mi zamáváš.

®: + možná lh ^A aní ti p ^E ůjde l ^A íp ...