Pacifik

1. ^A Ráno kalný ^Emi slunce málo ^A svítí, ^Emi svítí,
^A blázen malíř ^Emi barvy rozsy ^E7 pal,
^A prázdný větve ^Emi bez života ^A kvítí, ^Emi kvítí,
^A v mlhách se tvůj ^Emi pozdrav ^E7 zatoulal.

R: ^D Víš, to listopad ^A lásku nemá ^F#mi rád,
^D úsměv slunci vzal, ^C jít však musíš d ^E ál.

2. Nad hlavou se hustý mraky válí, válí,
nízko krouží osamělej pták,
padá déšť, a přesto tváře pálí, pálí,
táhneš dál jak opuštěnej vrak.
R:
3. Nevíš, co tě táhne mokrou trávou, trávou,
nevíš, co tě nutí jinde spát,
touhy tvý jsou nekonečnou dráhou, dráhou,
kam tě žene nenasytnej hlad.
R:
4. ^A Cesty přece ^Emi jednou někde ^A končí, ^Emi končí,
^A tam, kde čeká ^Emi věčný ^D svítá ^A ní ...