Pacifik

1. Příroda je máma, která nosí dítka v náručí, než dá je spát
všechny tyhle blázny schoulený
co ve spacákách vídaj zítřejší ráno i včerejší den.

2. Z podzimního listí energii sbíráš únava když ustoupí
zase máš boty šitý k toulání
vyrazíš směrem kukaččích křídel na protější břeh.

R.Jak lopatky mlýnků poháněných vodou šlapeš to dál,
tam ti podaj sklínku kde pramení život, kde z polí je lán,
probudit se, hvízdnout na ranní vlak
jít jen pro svý přání, no prostě jen tak.
pak si chvíli lehnout na protější mez, kde od plotu voní rozkvetlej bez.
Jak lopatky mlýnků neslyšíš z dálky, máš po ní stesk.

3. Příroda svý děti neopouští v tísni, schová je pod křídla svý
všechny tyhle blázny zmámený
co ve skalách hledaj ozvěnu, touhu, ztracenej svět.

4. Na hromadě písku jak zlato se třpytí, plamen uhlík, srdce klid
bonanza ti píše křestní list
jako poutník hledáš smysl letních bouří pod zákony hvězd.

R.Jak lopatky mlýnků poháněných vodou šlapeš to dál,
tam ti podaj sklínku kde pramení život, kde z polí je lán,
probudit se, hvízdnout na ranní vlak
jít jen pro svý přání, no prostě jen tak.
pak si chvíli lehnout na protější mez, kde od plotu voní rozkvetlej bez.
Jak lopatky mlýnků neslyšíš z dálky, máš po ní stesk.