Pacifik

Mokro v botách, píseň v notách nikdy nepsanou,
slunce pálí, že i skály úpal dostanou,
jen osamělý balvany, až uslyší tvé přiznání,
ti řeknou, že jsi dávno ztratil směr
a že patříš mezi pohany a místo na jih táhneš na sever.

Zlatý údolí, touha vzdálená, je chimérou všech dálek modravejch,
zlatý údolí, co jen vítr zná, ti v horkým srdci vypaluje cejch.
Jak je vzdálený každý mámení a druhá strana řeky nemá břeh,
zlatý údolí, zlatý údolí je celej život s rancem na zádech.

Snad tě k cíli dobrý víly jednou dovedou,
slunce hoří, zlatí oři z dálky přijedou.
Až zmizí fata morgána, je zpověď dávno napsaná
sem do kamene mlčenlivejch skal,
až se cestou někdo zastaví, tak bude psáno, že jsi tady stál.

Zlatý údolí, touha vzdálená, je chimérou všech dálek modravejch,
zlatý údolí, co jen vítr zná, ti v horkým srdci vypaluje cejch.
Jak je vzdálený každý mámení a druhá strana řeky nemá břeh,
zlatý údolí, zlatý údolí je celej život s rancem na zádech.