Pacifik

^{Ami G F E Ami
Ami} Mokro v botách, píseň ^G v notách nikdy ^Ami nepsanou,
slunce ^Ami pálí, že i ^G skály úpal ^Ami dostanou,
jen ^G osamělý balvany, až ^F uslyší tvé přiznání,
ti ^Dmi řeknou, že jsi dávno ztratil ^E7 směr
a že ^Ami patříš mezi ^G pohany a ^F místo na jih ^Emi táhneš na se ^Ami ver.

Zlatý ^C údolí, touha vzdále ^Emi ná, je chimé ^F rou všech dálek modravejch, ^G
zlatý ^C údolí, co jen vítr zná, ^Emi ti v horkým ^F srdci vypaluje cejch. ^G
Jak je ^Ami vzdálený každý ^Emi mámení a ^F druhá strana řeky nemá ^G břeh,
zlatý ^C údolí, zlatý údolí je ^Emi celej ži ^F vot s rancem ^G7 na zádech. ^C

Snad tě k cíli dobrý víly jednou dovedou,
slunce hoří, zlatí oři z dálky přijedou.
Až zmizí fata morgána, je zpověď dávno napsaná
sem do kamene mlčenlivejch skal,
až se cestou někdo zastaví, tak bude psáno, že jsi tady stál.

^C Zlatý údolí, touha ^Emi vzdálená, je ^F chimérou všech dálek modra ^G vejch,
zlatý ^C údolí, co jen vítr zná, ^Emi ti v horkým ^F srdci vypaluje cejch. ^G
Jak je ^Ami vzdálený každý ^Emi mámení a ^F druhá strana řeky nemá ^G břeh,
zlatý ^C údolí, zlatý údolí je ^Emi celej ži ^F vot s rancem ^G7 na zádech. ^C