ŠEDÝ
Zase jednou šedý den
Zase jednou den k žití
Ale všechno, co děláš,
jde zase jednou úplně do háje
A tak se sám sebe ptáš:
„Proč jsme to já,
kdo si to vždycky musí vyžrat?"
Den co den
Pořád šedá v šedé
To neni nic pro mě...
Už ses někdy cítil úplně sám?
Úplně dole, hrozně, bez života, hluboko
a psychicky podchlazenej
Nevěděl jsi proč
A nevěděl jsi kam
Je jendo, jaká odpověď,
stejně to nedávalo smysl
Tvoje sebedůvěra se od tebe
čim dál tim víc vzdaluje
Pomalu a postupně,
ale můžeš za to?
Člověk zavře dveře
Už nevěří sám v sebe
Proto dělá chyby
Nachá sám sebe ve štychu
Zase jednou šedý den
Zase jednou den k žití
Ale všechno, co děláš,
jde zase jednou úplně do háje
A tak se sám sebe ptáš:
„Proč jsme to já,
kdo si to vždycky musí vyžrat?"
Den co den
Pořád šedá v šedé
To neni nic pro mě...
Tvoji rodiče ti nejdou vstříc
Dělaj všechno ještě horší
Ještě hůř: Z žalu se stává hlad,
který dřímá hluboko v tobě,
který vztekle řve
A který se pomalu plíživě zavrtává
do tvého vykrvácejícího srdce
Nevíš, kam dál
A hluboko uvnitř tebe to křičí
Stojíš na rozviklanym žebříku,
který se pomalu převrací
A tvoje kostra je všecho, co zůstane
Zvenku jseš silnej a tvrdej
Vnitřně však jseš to ty, kdo naříká
Nechci už bejt sám
Nechci už bejt ta svině
Cejtim se tak sám
Tak bezcennej a malej
Mám toho tak plný zuby,
bejt všema ničen
Nejdraši bych umřel
Učitelů ve škole se bojim
„Proč konečně nezhubneš?“
Ptaj se mý spolužáci
Ti jsou všichni mnohem mnohem
chytřejší, hezčí a lepší než já
„Ale ne“, řikám pokaždý
Den ode dne
Hledám radu, ale nikdo tu neni,
aby mi dodal odvahu
Zrada, to je jasný
Skvělý jsou ty drogy,
který teďka začnu brát
Stojej spoustu prachů
Ale mí rodiče tu nejsou
Jezděj každej den do práce
a neznaj mě!
Lhůta teď vypršela
Koupim si pistoli a zastřelim se –
odstřelim si palici!
Zase jednou šedý den
Zase jednou den k žití
Ale všechno, co děláš,
jde zase jednou úplně do háje
A tak se sám sebe ptáš:
„Proč jsme to já,
kdo si to vždycky musí vyžrat?"
Den co den
Pořád šedá v šedé
To neni nic pro mě...
Už ses někdy cítil úplně sám?
Úplně dole, hrozně, bez života, hluboko
a psychicky podchlazenej
Nevěděl jsi proč
A nevěděl jsi kam
Je jendo, jaká odpověď,
stejně to nedávalo smysl
Tvoje sebedůvěra se od tebe
čim dál tim víc vzdaluje
Pomalu a postupně,
ale můžeš za to?
Člověk zavře dveře
Už nevěří sám v sebe
Proto dělá chyby
Nachá sám sebe ve štychu
Zase jednou šedý den
Zase jednou den k žití
Ale všechno, co děláš,
jde zase jednou úplně do háje
A tak se sám sebe ptáš:
„Proč jsme to já,
kdo si to vždycky musí vyžrat?"
Den co den
Pořád šedá v šedé
To neni nic pro mě...
Tvoji rodiče ti nejdou vstříc
Dělaj všechno ještě horší
Ještě hůř: Z žalu se stává hlad,
který dřímá hluboko v tobě,
který vztekle řve
A který se pomalu plíživě zavrtává
do tvého vykrvácejícího srdce
Nevíš, kam dál
A hluboko uvnitř tebe to křičí
Stojíš na rozviklanym žebříku,
který se pomalu převrací
A tvoje kostra je všecho, co zůstane
Zvenku jseš silnej a tvrdej
Vnitřně však jseš to ty, kdo naříká
Nechci už bejt sám
Nechci už bejt ta svině
Cejtim se tak sám
Tak bezcennej a malej
Mám toho tak plný zuby,
bejt všema ničen
Nejdraši bych umřel
Učitelů ve škole se bojim
„Proč konečně nezhubneš?“
Ptaj se mý spolužáci
Ti jsou všichni mnohem mnohem
chytřejší, hezčí a lepší než já
„Ale ne“, řikám pokaždý
Den ode dne
Hledám radu, ale nikdo tu neni,
aby mi dodal odvahu
Zrada, to je jasný
Skvělý jsou ty drogy,
který teďka začnu brát
Stojej spoustu prachů
Ale mí rodiče tu nejsou
Jezděj každej den do práce
a neznaj mě!
Lhůta teď vypršela
Koupim si pistoli a zastřelim se –
odstřelim si palici!