Parkán

1.
Tvá ústa svádí, máš svoje mládí.
Vládu nad tebou ztrácím jen a žár noci tě táhne ven.
Co se zlomilo, lásko má? Co nám zbořilo lásky chrám?

Rf.
Krajem bloudíš / já vím /
Noc tě žádá / jdi s ním/
Komu sloužíš /nic víc /
A co já?

2.
Dáváš, všechno dáváš, pánům se prodáváš.
Proč najednou má se žít a proč chybí mi, lásko, klid?
Vládu nad tebou ztrácím jen, já mám v paměti vůně tvé.

3.
Stmívá už se stmívá, pánům nic neskrýváš.
Proč najednou můžu říct,vážně chybíš mi, lásko,víc!
Já jsem za tebou k ránu šel, ale stopy tvé nenašel.