Parkán

Slyším pojď blíž, říkej mi o lásce
kouzelné, co v srdci nosíš.
Co dál, vím já? Prej rozumu
víc, než do toho vletíš.

Kristýno, jsem do tebe tvrdej,
ty to dlouho víš, ale já už nejsem
blbej. Já vím, já znám. Přízeň
dam, to je pouhej mylnej klam.

Slzy padaj na tvou tvář,
hustej dým je kolem nás
z kytek bílých svatozář
na hlavě máš, co ukrýváš.

Zima na mě padá mám svůj
letní výprodej nic "oukej"
nenabízím druhejm.
Jsem jako oheň vyhaslej,
anděl kamennej, jé.

Vzpomínám na krásný chvíle
s tebou. Sny se hroutí,
teď mi ruce zebou.