Parkán

1. Ranním vláčkem jede mladej pár, prostě dva.
Každej sám řeč vede,sedí tam ale dva.
Je to dávno, láskou voní tráva.
Je to dávno, ráno - žádná sláva.
Za oknem déšť se spouští, vraťte se zpátky z pouští.

Rf. Dál bude vonět tráva, dál vláček bude vozit smích.
Pád z výšin – to se stává, svá pírka schovej do dlaní.


2. Neposlouchá tu svoji, neposlouchá ona jej.
V zastávce vláček stojí, semafor má zdviženej.
Když se vír přežene, smáznou, co se stalo
Semafor spuštěnej- dál by se jet dalo.
Kdo první z vás se skloní, kdy každej z vás pochopí
Až semafor se sklopí, ruka druhou uchopí.

Rf. Dál bude vonět tráva, dál vláček bude vozit smích.
Pád z výšin – to se stává, svá pírka schovej do dlaní.

3. Ranní vláček jede a v kupé vládne leden.
Za oknem déšť se spouští, vraťte se zpátky z pouští.
Je to dávno, láskou voní tráva.
Je to dávno, semafor vám mává.
Kdy každej z vás pochopí,dva, když se přou, jsou hloupí.
Až semafor se skloní, ruka s rukou se spojí.

Rf. Dál bude vonět tráva, dál vláček bude vozit smích.
Pád z výšin – to se stává, svá pírka schovej do dlaní.