Pavel Bobek

^E/A Bylo mi šest ^A náct let,
^E/A já znát chtěl ^A svět,
^D náš dům ^A byl jen ^E mříž,
^Esus4 táta jen ^E kýv, ^Esus4 řek´ máš ^E svůj věk
^A tak pojď chlapče ^D blíž.

Do kapsy sáh
a dal mi klíč,
řek cestu dál už znáš
Až poznáš svět a budeš chtít
kam se vrátit máš.
je to tvůj rod ^A ný dům
^D tvůj ^A rodný ^E dům
^D tvůj ^A rodný ^E dům
^D tvůj ^A rodný ^E dům

Pak přešel čas
a můj strýc mi psal
a já věděl dřív
než jsem začal číst,
že si bůh tátu k sobě vzal

Na vlak jsem sed´,
pak městem šel
a dlouho bloudil tmou,
ale když jsem vzhléd´
náhle jako stín
tam stal přede mnou
můj rodný ^A dům, ...

®: ^F#mi Náš plot,
^E/A rozbitá ^A putna a ^E/A pár holých ^A zdí,
^F#mi stará houpací ^E/A židle,
^A nikdo však ne ^E/A seděl v ^A ní,
^D byl tam cizí ^E/A muž,
na ^A šatech prach, ^E/A bílou přil ^A bu měl,
^D klíč mi na zem ^E/A spad
a ^A můj vlastní ^E/A hlas náh ^A le se chvěl, ^D
D to je můj ^A rodný ^E dům, ...

Řek´měl jste přijít dřív
už není čas,
raději běžte kousek dál.
Za pár dní
tu bude nová trať
a ten dům nám v cestě stál.

Pak vyšlehl blesk
a děsný třesk
z úst mu slova vzal,
já dál tam stál a do očí
černý prach mi slzy hnal,
můj rodný dům ...