A Zvonil budík , Hmi bylo ráno, E v hlavě A mě byl kámen snad a pod ním tma
když jsem snídal džbánek piva, F#mi ještě zdálo se ,že divnou příchuť má
Když A jsem spláchl ch D ladnou vodou z A oči sny a z tváře závoj šedivý
řek Hmi mi pohled E pouhý Hmi z okna E ven ,že nedělní je den a lenivý
Já cítil dál ,že v ústech mám chuť cigaret a písní prošlé noci
tak jsem vyšel ven a díval se jak slunce nový den má ve své moci
A pak mi vánek poslal vstříc tu vůni nedělní ,co z horkých ploten voní
a náhle chtěl jsem být zas s tebou,někde za městem ve stínu jabloní
®: A7 Já chtěl bych být D v nedělní rá A no,v chodníku kvádrem žulovým
a proč div E ný smutek mí A vám,to snad se nikdy nedovím
Vždyť snad i smrt je méně vážná, než tyhle chvíle nedělní
kéž mi zvony raní písní,na prášek srdce rozmělní
Šel jsem dál tou vůni raní kolem bílých kočárku a dětských mašli
pak jsem dlouho stal a díval se na věci které svět občas krášlí
Snad vrátil se mi zrak a já se pojednou zas díval na svět zpříma
teď už možná tvému štěstí lépe rozumím ač vím že nejsi má
®:
Pavel Bobek
