C Mám naději, že uslyším F tvé tiché G7 volá Dmi ní,
C stín už padá na zdi bílé, F nic mu nebrá G ní,
já Dmi tuším že jsi hezká, jak bý G valas’ toli Dmi krát,
ó, C Ru F by, F/E F/D nechtěj mi lásku C brát.
Já Dmi nevymyslel válku, to jen C prstem někdo kýv’,
mě Dmi učili jen střílet, jenže F druhý střelil G dřív,
a Dmi nevím sám: je mi přáno G živořit či Dmi žít,
ó, C Ru F by, F/E F/D chci nablízku tě C mít.
Je zázračné to vědomí, že ještě vůbec bdím.
že tím, co je muž ženě, nemohu ti být, Ruby, já pochopím,
je možná hloupost nesmírná, když odvážím si přát,
ó, Ruby, nechtěj mi lásku brát.
Proč utápíš se do mlhy, snad nechystáš se jít,
a nechápu, proč po létech se zase slyším klít,
jen ruku vztáhnu za tebou, když nemůžu už vstát,
ó, Ruby, nechtěj mi lásku brát,
ó, C Ru F by, F/E F/D Ruby, jak žil bych C rád ...
Pavel Bobek
