Pavel Dobeš

Zima jak sviňa, počasi divne,

typická chuze, napadny vzhled,

jestli je to Blažek, tak to se mnu švihne,

bo sem ho neviděl už osm let.



A včil ho potkam na Kuřim rynku,

odepsaneho kamarada

co ty tu robiš, ztraceny synku,

tuš, to zas bude hitparáda.



Zabuchnul Toyotu zapadni značky,

hlásil se ku mně tak jako dřiv

zašli sme spolu do Džbanu dolu

na jednu kolu a čtrnact piv.



Že prej co řikam na všecky ty změny,

- no vyhlidnul sem si šikovny smrk -

na šachtě pro mě robota neni,

a doma by ubyl hladovy krk.



"Zanechej zpěvu truchlivých písní,

s finanční tísní si poradíš sám,

nechcu ti radit, ale obrať se na mě,

o velkých penězích sonátu znám.



Celé to všecko počítač řídí,

adresy třídí, no, jasná páka,

položíš marky, seženeš lidi

a počkáš s kufrem na pošťáka."



Pokryl jsem utratu - všecky ty čarky,

kupil jsem marky a odhlasil plyn,

konto jsem poslal do Živnobanky

k učelum firmy Blažek syn.



Kdysi sme Blažkovi dosť ukřivdili,

řeč byva někdy ostra jak ryč,

člověk na šachtě robi bez bryli,

lehko se zmyli, no, to už je pryč.



Už je to dobre, zima jak sviňa,

nejhorši srovnat se v kratke době

s pocitem, že jsem veliky bohač,

a jak to vysvětlit svoji robě.